K basketbalu jsem se dostala v roce 2007 v první třídě, kdy k nám na školu přišli dělat nábor dcery pana Polička a mně se to zalíbilo a šla jsem to zkusit a zůstala u toho.
Bohužel jsem nemohla pokračovat ve své hračské kariéře, kvůli zraněním a pozdějším dvěma operacím, tak jsem přešla na trénování myslím v roce 2019, chtěla jsem zůstat u basketu a předávat svoje zkušenosti dál. Začala jsem u holek a později přešla ke klukům, baví mě jaký je mezi tím rozdíl. Nejvíce mě naplňuje to když vidím, jakou radost z toho sportu ty hráči mají a jsem ráda, že můžu být u rozvoje nových hráčů.
Trošku těžší otázka, protože motivace hračů je náročná zvlášť, když se týmu nedaří to je i pak pro trenéry těžký hledat. Krizové situace jsou stále, když se trénují puberťáci,ale to k tomu patří. Snažím se předat klukům to co bylo předáno mně za ty roky a zároveň jít na to trochu jinak.
Každý potřebuje něco jiného a nějak jinak motivovat,ale stále jim opakuju, že je to jenom sport a dělají to pro radost. Pokud to nevyjde,stále je teda další zápas, na který se mají soustředit.
Začátek sezóny byl trochu pomalejší… pánové do ní nevstoupili správně mentálně nastaveni a dost jsme se potýkali i s morálkou u některých kluků. Po prvních třech porážkách, které byly na domácí palubovce, jsem si nepřipadala jako bychom hráli v domácím prostředí. Přišla výrazná promluva na tréninku, co vůbec od této sezóny chceme, jestli budeme hrát týmový sport nebo každá jako sólista. Rozjezd byl tedy lehce vlažnější, ale teď už to vypadá, že kluci chtějí dál pracovat a zlepšovat se. Vidí, že když najdou správnou chuť a energii, funguje to.
Dosavadní výsledky, no, jak říkám tři první domácí zápasy z naší strany odchozené, bez chutě a zápalu hrát. Také bez vůle poslouchat mé a Terčiny pokyny. I když se opakovaly stále ty stejné dokola. Po týmovém sezení kluci pochopili, že samo to nepůjde a že musí pořádně máknout. Začali dělat na všem co se po nich chce, a přineslo to ovoce. Také konečně pochopili, že bez týmové podpory z lavičky to nepůjde a konečně jde cítit, že celý tým táhne se jeden provaz. 4 výhry v řadě jsou odměnou za tvrdou práci, kterou teď odvádějí.
Cíl pro zbytek sezóny je určitě udržet tempo, které máme teď nastavené. Po posledním víkendu si dokázali, že dokážou hrát i porazit soupeře tabulkově lépe postavené. Dalším cílem je, aby je to nepřestalo bavit a šli do každého zápasu i tréninku s tím, že chtějí pracovat.
Změny v klubu vidím pozitivně. Jsem ráda, že basketbal v Mostě po tolika letech opět začal ožívat. Nový web je super, je přehledný a nové logo je taky hezké. Slyšela jsem od lidí v mém okolí jen samou chválu.
Fanouškům bych chtěla hlavně poděkovat. Dík patří také všem rodičům, kteří nás ty roky podporují a jezdí s námi i na venkovní zápasy. Zároveň nezapomínají i na utkání domácí. Jsem ráda, že jim snad konečně můžeme ukázat krásný basketbal a doufám, že si ho užívají stejně jako my. Budeme rádi, když nás budou podporovat stále v hojném počtu.